Duben 2011

Krev

30. dubna 2011 v 13:28 | Veverka |  Zrzavé téma týdne
Krev

Červená,kapalná tekutina,kterou má každý z nás v těle. At už člověk,zvíře nebo ryba.
Pokud jí ztratíte málo, obnoví se Vám, pokud jí ztratíte moc, dodají Vám jí, pak je tu ještě jedna situace, pokud jí ztratíte moc a nikdo Vám jí nedá - umřete.
Někomu se dělá z krve špatně, někdo si v ní libuje. Někdo se sebepošozuje, aby jí viděl a někdo radši zavře oči a čeká až mu někdo ošetří ránu, ze které vytéká krev. Já osobně nemám krev zrovna 2x v lásce, ale patří ke mně.
Třeba to bude jen tím, že červená je taková křiklavá, červená ve mně vyjadřuje pocit zloby, nenávisti a bolesti.
Takže až někdo z Vás vymyslí jinou barvu krve, tak se mi ozvěte.
A jaké máte vy zkušensoti s krví, stal se Vám někdy takový úraz, že Vám museli dávat transfuzi ?

Rostliny

30. dubna 2011 v 12:38 | Veverka |  Zmáčkla jsem spoušť.
Ta naše slunečnice
Malá,velká uličnice.
Stojí si tak sama na širém poli
a vedle ní vidím létajíci fazoli.




Zvířata

29. dubna 2011 v 20:48 | Veverka |  Zmáčkla jsem spoušť.




Koukej mami,motýlek
má křídla jako andílek !


Jak se veverka v lese ztratila

29. dubna 2011 v 17:34 | Veverka |  Ze života veverky
Byl to můj první tábor, co jsem byla ve skupince jako nejstarší členka a měla jsem jí vést.
Po dvou týdnech byla závěrečná etapa. A jelikož já nějak zvláště neoplývám orientačním smyslem natolik, abych mohla vést závěrečnou etapu, která je vždy něco okolo 20-30km a vede lesem, polem, vesnicemi, potokem a jinými přírodními jevy.
Takže jsem to nechala být a moc se s buzolou a mapou neučila, ale to byla chyba. Pár dní před etapou onemocněl druhý nejstarší člen naší skupinky a já musela vést oddílek, no hrůza ! Úkol letošní etapy byl najít všechny stanoviště a přinést z nich klíče. Klíče byly schované v igelitových pytlících někde v lese za stromem.
Vyšli jsme okolo desáté ráno a měli jsme se vrátit nejpozději do devíti večer. Tak jsem vyšli,já za sebou táhla kopu malých dětí, které mi pak ve čtvrtině odvezli zpátky do tábora,protože už nezvládly to horko.
Našly jsme 5/12 stanovišť a měli jsme namířeno k dalšímu stanovišti a krásně nám ten okruh vycházel na čas.
Jenže já a můj orientační smysl zapracoval ... Měli jsme na výběr dvě cesty k dalšímu stanovišti, buďto jít po polňačce zkratkou nebo jít po silnici, kde hrozně svítilo sluníčko a polovina lidí od nás vypadala, že omdlí.Tak jsem zavelela jít polní cestou no a co se nestalo.Vešli jsme do lesa a tam byla jedna dloooooouhá polní cesta,která vypadala,že vede až na konec lesa,tak jsme si řekli "to bude v pohodě" a šli jsme dál. Došli jsme asi do půlky a polní cesta se začala rozdvojovat,roztrojovat. Tak jsme zkusili jednu z nich a ta se dělila dál a takhle to šlo pořád dál.Asi po dvou a půl hodinách strávené chozením a hledáním hlavní polní cesty,jsme to vzdali.
No,co Vám budu povídat,rozhodli jsme se dojít na konec jedné z polnaček a vyšli jsme ve vesnici vzdálené od našeho místa, kde jsme vešli do lesa asi 23km . Takže jsme museli volat do tábora, že jsme se ztratili a nestíháme přijít zpátky a nemám pití , jedinou útěchou nám bylo to, že jsme získali nejcennější klíč, protože byl tak daleko.

Hvězdy

29. dubna 2011 v 15:38 | Veverka |  Věty ve verších.

Napsáno před 4 lety.

Nikdo nevěděl kolik je hvězd,nikdo,jen já v noci si lehla do trávy a zkoušela je spočítat.
Jasná hvězda svítila jak světluška v šeru, vypadlo to,jako když se chce dostat ze spárů nebe.
Jako když se chce vyklubat z kukly a rozlétnout se do světa jako motýl.
Pak zmizela.Ticho,tma a moje hvězda zmizela.Zabořila jsem hlavu do trávy a bála se otočit,bála jsem se otočit a kouknout se na tu prázdnou oblohu.Když jsem se otočila neviděla jsem ani hvězdu ani nebe poseté drahokamy.Viděla jsem nádherného motýla,který mi přistál na nose a když jsem zvedla oči v dáli bylo vidět krásné červeno-oranžové slunce,vycházející nad kopcem.

Chci,nechci,chci,nechci....(?)

29. dubna 2011 v 15:28 | Veverka |  Názory
Chci,nechci,chci,nechci ...?!
A právě toho mám dost! To je asi tak po stotísícátéprvé, co se mi stalo, že jsem něco chtěla a v podstatě jsem to hned dostala a pak už jsem to nechtěla. Bohužel se mi to nestává jen u věcí, ale i u lidí. Snažím se to ovlivnit,ale moje dlouholeté zjištění zaznamenalo,že když něco nechci (protože si myslím,že na to nemám)a dostanu to,tak se toho nemůžu nasytit.Druhá věc je,že když to chci a dostanu to,tak je to mnohem lepší,než jsem čekala a stane se to,co v první případě,že toho nemám dost.Takže já asi nebudu nic od nikoho očekávat,protože pak budu překvapená a po získání to nebudu chtít zničit,skončit,odkopnout apod.

Povím Vám příklad na věci a pak na člověku.

Hrozně moc jsem chtěla velkého plyšáka k narozeninám a musela jsem si na něj připlatit. Jakmile uběhl rok a já dostala plyšáka a co jsem s ním udělala? Den jsem si s ním "hrála" (podotýkám, že mi bylo asi tak 9 let) a pak jsem ho odhodila do rohu.

A s člověkem ?

Potkala jsem jednoho moc fajn kluka,psali jsme si asi tak týden a pak šli ven a co se nestalo,ještě v ten den jsme spolu začali chodit.A co udělala já ? Jelikož jsem ho chtěla a dostala ho během pár dní,tak mě to omrzelo,věděla jsem,co od něj čekat,ale pořád doufám,že mě něčím překvapí....
Myslím si,že nejsem jediná kdo to takhle má.Pochlubte se,jaké s tím máte zkušenosti a jak jste je vyřešili. Smile

Rozdvojená osobnost

29. dubna 2011 v 13:34 | Veverka |  Názory

Rozdvojená osobnost ?


Zažili jste někdy den,kdy ráno jste byli někým jiným a večer zase jiným ?Ráno byste zachraňovali zvířátka a večer jezdili 160 na motorce po dálnici ? V nějakých situacích je to dobré,avšak ve většině NE.Neustále slyšíte buďte sami sebou,ale jak když máte dvě své "já" ?
Každé Vaše já má svůj svět,kamarády a potřeby.Ale jak se ho zbavit ? Co udělat abyste ráno neublížili svému nejlepšímu příteli a večer svému otci ? Zkuste na jeden,dva dny zadržet toho rebela v sobě a další den toho andílka.
Pak si sepište které lidi máte v jaké fázi raději,se kterými se cítíte lípe,v jaké máte lepší náladu a daří se Vám víc.
A pak mi sem napište mi sem,jak se Vám to povedlo. Smile

Děvče

29. dubna 2011 v 10:02 | Veverka |  Věty ve verších.
Napsáno před 2-3 lety.

Skláním hlavu,klekám si dolu,
tak jako vždy,kdy si mě srazil ke kolenům

toužím a doufám ,že tvář mou pohladíš
Avšak Ty jen zrak odvrátíš a pravíš:

"Slzy tvé ti stékají po tváři,jak kapky rosy po růži
když vlasy tvé ve větru vlanou,stromy se hanbou kryjou
v očích dobro máš,ale nic z mých slov nevnímáš.
Kouzlu tvému podlehnu a nikdy z něho neprocitnu
jsi má kouzelná víla,má paní,co mě každý večer líbá."

Každý by pro tvůj úsměv vraždil,
ale to já jsem ti meč do týlu vrazil

Pak vydechla si naposledy
a setkali se naše oční pohledy.

Díval jsem se,jak tvé tělo padá dolu
a já a můj meč spolu

atak zmizela má naděje,
že se na mě mé děvče ještě někdy usměje.

Hádanka

29. dubna 2011 v 9:52 | Veverka |  Uhodnete?
V dálce na mě kdosi mává
ze zimního spánku probudit se zdráhám.

I když je to on,
co vydal ten krásný tón ?

je to on mého srdce král ?
Co mi v nocích na píštalu hrál ?

O půlnoci však odešel zas
a mě zůstal jen jeho hlas.

Vítejte !

29. dubna 2011 v 9:51 | Veverka |  Úvod



Veverka a její doupě

Vítejte ! Mé jméno jest Veronika, ale jsem známá spíše jako veverka. Přezdívku mám prakticky už od mala, pořád jsem totiž lezla na stromy a měla nazrzlé vlásky.
Tímto bych Vás chtěla přivítat v mém skromném doupěti na vysokém smrku. Nabídla bych Vám čaj nebo nějakou tu šišku, ale určitě čekáte nějaký ten srdceryvný příběh.
Rozhodla jsem se zničit své minulé útočiště i se všemi svými oříšky, nějakým způsobem se tam dostali i lidé, na kterých mi moc záleželo… Oni už mě nechtějí dál ve svém životě a mé argumenty odmítají - mají svou hlavu. Ale změna je život.
S hledáním nového doupěte mi pomohl jeden moc milý chlapec.S nástupem na nový režim (střední škola) se mnohé změnilo.Můj blog se přemístil na novou adresu ,takže jde vše zase od začátku.Každý začíná od nuly,takže 0 návštěv a 0 pravidelné sledovanosti. Doufám, že Vy mi to navýšíte.
Mí staří blogeři se ztratili asi nemohou novou adresu najít, takže ráda přivítám Vás všechny!
Vaše názory, připomínky, ať už jsou negativní nebo pozitivní s radostí a úctou k Vám přivítám - nestyďte se.
Uvidíme se později,
Vaše Veverka.

1.Máj

28. dubna 2011 v 22:24 | Veverka |  Věty ve verších.

1.Máj



První máj,lásky čas,
co pohltí nás zas a zas

Povím vám o dvou z nás
co prožili si to,jako většina z vás.

Vzpomínáte na tu slečnu,která vždy postávala vzadu ?
která se smála,i když cítila tu zradu ?

Chlapcova tvář jež je válkou tesaná
a jehož mysl nevěrou zlákaná.

Netroufám si tvrdit čí to byla vina,
že ho hříšná myšlenka pohltila.

Čí je vina,že zatímco ona pláče,
on má u dívek přezdívku hráče,

Ona ve světnici píše psaní
on se k jiné dolu sklání.

Jí svatební slib váže
a on líbá dívčí paže.

Mohla bych vyprávět dál
avšak ohen by ve vás vzplál.

Vidíte v té básni obraz sebe ?
Nedivím se,že vás mráz na zádech zebe.

Chtěli byste pravdu znát ?
stačí otevřít oči a ne pořád jen lhát.