1.Kapitola - Cesta na hrad

16. května 2011 v 10:30 | Veverka |  Dívka z hradu

1.Kapitola - Cesta na hrad



"Crrr" zazvonil budík a vzápětí se ozvala hlasitá rána, jak jsem budík vzteky shodila z nočního stolku.
"Alex, dělej, vstávej, přijedeme pozdě." Matně jsem slyšela někde matku dole křičet.
Protřela jsem si oči a koukala do stropu. " Ale né, dnes je ten debilní výlet." Pomyslela jsem si, když jsem otevřela notebook a koukla na dnešní datum. "Hm… Adam a Martina jsou ve vztahu jo, a kdo si mě to dneska přidal do přátel?" Bleskově jsem přejela očima Facebook a vstala jsem.
" Alex, tak kde jsi, máš tu snídani a kostým!" znovu zakřičela matka.
"Bože, vždyť už jdu. A jaký kruci převlek?" Zakřičela jsem na ní ze schodů. Sešla jsem dolu a sedla si ke snídani.
" Jak se těšíš na hradní slavnosti? Michal se těší moc, taky jsme mu taky půjčili v půjčovně oděvů nějaký ten středověký kostým." Zeptal se mě otec.
" Mě vůbec nezajímá, co bude mít na sobě Michal. Vy si vezměte, co chcete, mě do toho nenavlíknete!!" začala jsem na ně křičet a malý brácha mi nacpal do pusy rohlík.
" Co děláš ty blbečku?" zasyčela jsem a vrazila mu facku.
" Alex!" zakřičeli oba rodiče najednou. " nesmíš takhle Michalovi ubližovat."
" Rozmazlenej fracek…" zamumlala jsem si pro sebe.
" Alex přestan a jdi se nahoru obléknout." Jen co to otec dořekl, vystřelila jsem nahoru do pokoje jako blesk. Byla jsem ráda, že jsem s nimi nemusela dál trávit čas u jídla.

"Hmm, tak co si vezmu…" Otevřela jsem skříň a vysypala se na mě hromada oblečení. Někde na dně jsem vyhrabala minisukni a tričko s výstřihem. Přišla jsem k zrcadlu a namalovala se. Vzala jsem kabelku a začala do ní dávat věci. " Mobil, mp3ka, peněženka, sluchátka…." Říkala jsem si pro sebe, abych něco nezapomněla. Sešla jsem dolu a tam stál zbytek rodiny.
" No sakra." Vyvalila jsem oči a chytla záchvat smíchu. Matka měla na sobě jakou si košili a přesto zelené šaty, otec měl kostým kata a brácha železné brnění.
" Co to máš na sobě? Mazej se převléknout. To snad nemyslíš vážně, Alex.!" Ted vyvalila zase oči matka a začala na mě řvát. Podala mi nějaké šaty - vypadali docela dobře, ale hrozně smrděly.
" To snad nemyslíš vážně, to si na sebe nevezmu." Začali jsme se hádat.
" To teda vezmeš!"
"A co když ne ?Co mi uděláš?"
" Vezmu ti mobil a notebook a budeš mít měsíc zákaz chodit ven!" pronesla poslední slovo matka.

Odtahla jsem se nahoru do pokoje, odmalovala si oči a vzala si šaty. " Já teda vypadám…" říkala jsem svému zrcadlu. "Jůů, někdo mi píše do chatu na ICQ. Co když to bude Martin." Slyšela jsem zvuk, který vycházel reproduktorů, a bleskově jsem vystřelila k notebooku. Ještě než jsem tam stačila dojít, slyšela jsem hlasité " ALEX!!!!" lekla jsem se, zakopla o kabel od internetu a ten se přetrhl.
"Au, kruci mami. Co je zase?" začala jsem se rozčilovat.
"Už je devět hodin, přijedeme pozdě." Odvětila máma.
" Kvůli tobě se mi přetrhl kabel od internetu!" sváděla jsem vinu na všechny ostatní.
" Kdyby ses oblékla hned do toho, co máš, tak se teď nic nestalo." Začal otec.
" To nemá cenu…" zašeptala jsem si, vzala kabelku a sešla dolu.

Nasedla jsem si do auta a při cestě koukala z okna. Asi to byl nějaký záblesk kultury, co mi v tu chvíli proběhl hlavou a donutil mě přemýšlet nad tím, že si vezmu do ruky knížku. Jen co jsem otevřela kabelku, začal do mě brácha rejpat.
" Od kdy ty čteš?"
" A co je ti do toho?" odpověděla jsem s naprostým nezájmem něco dalšího řešit.
" Alex, ty čteš? Nejsi nemocná?" přidala se máma.
"Bože, co je vám do toho? Můžu si dělat, co se mi zlíbí." Řekla jsem naštvaně, odložila knihu, nacpala si sluchátka do uší a pustila si hudbu.
Někde přes tu hlasitou hudbu jsem slyšela, jak si matka s otcem povídají o mém "divném" chování. Měla jsem chuť ztlumit si hudbu a poslouchat, ale neměla jsem na to nervy. Vždyť to slyším denně od rána do večera. Pustila jsem hudbu na nejvíc, co to šlo, a koukala se z okna. V odrazovém zrcátku na straně auta jsem viděla, jak se mámě hýbe pusa. " Asi říká, abych si to ztlumila…" pomyslela jsem si. A natruc si pustila písničku ještě o dva stupně víc. Jak stromy, pole a lesy ubíhaly za oknem, donutily mě se zapřemýšlet.
Pro všechny jsem byla ta rebelka, co jí nic nebaví a pořád jen odporuje. Byla jsem ta, která by nejradši pálila všechny knížky, a zabíjela intelektuály. Něco jako divadlo a vážná hudba mi nic neříkalo. Ale to byl jejich názor… takhle jsem působila venku, doma. Jediný, kdo věděl, jaká jsem, byl Martin. Posílala jsem mu své povídky a básničky. Chlubila se mu, jaké čtu po nocích knížky a dělala na svůj blog jejich zhodnocení. Bohužel Martina jsem znala jen z internetu. Byl to první člověk, který začal pravidelně chodit na můj blog a začal se o mě zajímat. Jedině on a lidé, co čtou můj blog věděli jaká doopravdy Alex je. Není to ta, možná pro někoho, hloupá, namyšlená a pohrdavá mrcha, ale citlivá a milá holka.


"Jsme tady." Vyrušilo mě z mého přemýšlení matčino oznámení. Celá rodina vystoupila z auta a já si připadala jako ve středověku. Všichni návštěvníci měli na sobě kostýmy. Támhle jsem viděla kata, támhle zase dvorního šaška, ani dámy nebyly výjimkou. Viděla jsem tu královnu, či jen obyčejnou selku. " Ale jo, bude to sranda." Namluvila jsem si sama sobě a nasadila americký úsměv.
Okolo mě zněli hlášky jako " kupte si husy", " pohlaďte si orla". Už mi to lezlo krkem… takováhle akce a nejsou tu žádní kluci? Co to kruci je? Žádná hudba, stánky pro mladé. Nic.
"Mami, půjdu si sednout na střechu, je tu hrozná nuda"
"Klidně, ale nechoď z hradu pryč. My budeme pořád tady." Svolila máma.

Vylezla jsem si na plochou střechu jedné z hradních věží, a přemýšlela o svém vysněném klukovi. Nikdo okolo nebyl, vzala jsem si z kabelky cigaretu a zapálila jí. Vytáhla blok a tužku a začala kreslit hrad, který jsem viděla pod sebou. Nebe se zatáhlo a já zavřela oči, vzpomněla jsem si, že podle finského přísloví se vám přání, které si budete přát, když na vás spadne první kapka deště, splní.
Zavřela jsem oči, do vlasů mi vál vlhký vítr z lesa a na nose jsem ucítila mokrou kapku. " Ať potkám svou první lásku…" znělo mé přání, a jelikož tam nikdo nebyl, vyslovila jsem ho nahlas.

" Ahoj, co ty tu děláš tak sama?" zazněl neznámý mužský hlas za mnou.


Pokračování příště.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Domča Domča | 16. května 2011 v 12:11 | Reagovat

Krásnej příběh ;)

2 Sussanah de Silva Sussanah de Silva | Web | 16. května 2011 v 15:50 | Reagovat

takže, nejdřív musím pochválit za správně napsané slovo výjimka, to na blogu nevídám často =)

a k příběhu, asi jsem svou pubertu zaspala, ale tu holku bych zabila!

ale jinak se těším na pokračování, konec je dobře lákavý ;)

3 Veverka Veverka | Web | 16. května 2011 v 16:16 | Reagovat

[2]: No, k té výjimce. Taky to nemám moc ráda, proto se snažím většinu slov psát správně.:-)
A k pubertě ? No, asi jsem taky svou pubertu zaspala, ale byla jsem podobná.:)

4 Sussanah de Silva Sussanah de Silva | Web | 16. května 2011 v 16:45 | Reagovat

[3]: tak to jsi moc nespala :-D já byla asi fakt divná a klidná :-D blázínm až teď :-D

5 Veverka Veverka | Web | 16. května 2011 v 16:51 | Reagovat

[4]: To co tam popisuju, tak to je asi můj brácha ted a to je mu 10 :D :D

6 Hannah Hannah | 16. června 2011 v 11:12 | Reagovat

V tý holce se trochu poznávám v tý části, kdy hraje drsňačku i když je citlivá...

7 Veverka Veverka | Web | 16. června 2011 v 11:48 | Reagovat

[6]: Wow, další..:-) Pořád se mi ozývá čím dál tím víc lidí. :)

8 KatyRZ KatyRZ | Web | 29. června 2011 v 23:02 | Reagovat

Něco jsem ti poslala na e-mail. Snad to dorazilo - kdyby ne, dej vědět.

9 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 12. listopadu 2011 v 0:42 | Reagovat

Alex je typická puberťačka, myslím, že její myšlení a chování si popsala dost dobře. Četlo se to poměrně dobře, i když si myslím, že to víc zaujme věkovou skupinu tak 14-16 let, protože jim to bude bližší.

Tu a tam mě zaskočila nějaká chybka - "dolu" nebo špatně poskládaná věta "Matně jsem slyšela někde matku dole křičet", ale není to nic kritického.

Hodnotím tedy víceméně kladně. :-)

10 portitia portitia | 23. února 2013 v 20:03 | Reagovat

Hele Sussanah de Silva, ty si četla Mediátora? připomínka:je to zatím Sussanah  Siamonová. A tohle je krásný příběh, vyjde někdy? :-)  :-)

11 anezka anezka | 15. května 2013 v 14:14 | Reagovat

takovou holku bych zabila mě je 14 a takle se nechovám  snad se to zlepší

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama