2. Kapitola - Tajemný chlapec

22. května 2011 v 11:10 | Veverka |  Dívka z hradu

2.Kapitola - Tajemný chlapec.


"Au…" zakřičela jsem bolestí, jak mi nedopalek od cigarety spadl na zápěstí. "Kruci…"
Zvedla jsem oči a uviděla ho, za hlavou mu svítilo slunce a celého ho ozařovalo. Vypadal jako anděl.
"Ahoj…" vykoktala jsem ze sebe úžasem. " jen tu sedím a přemýšlím". Je skutečný, pomyslela jsem si, třeba se mi to jen zdá.
" Jmenuji se David a ty?" otázal se mě svým božským hlasem
"Já jsem Alex, co tu dělá kluk jako ty? Určitě by se pro Tebe tam dole našla nějaká akce."
"Ale, ale, Ty jsi nějaká naštvaná. Dole se mi to nelíbí, svou akci už jsem odehrál. Držel jsem dravce, aby si je mohli návštěvníci pohladit. No, a když jsem Tě tu spatřil, jak tu sedíš samotná nahoře, po hádce s rodiči, tak jsem se sem zašel podívat. Přeci jen nejsi jediná, koho tohle vysoké místo láká."
Odpověděl mi a podíval se na mě svýma blankytně modrýma očima.
Hlavou mi běhalo tolik otázek, kde se tu vzal? Jak mě našel? Přivedlo ho to přání? Co jsou jeho záliby ? Nebo je to jen můj výplod fantazie ? Srdce mi tepalo vzrušením, tolik otázek jsem měla a žádné odpovědi, stud mi nedovolil se ho zeptat.
"Klidně se ptej…" s širokým úsměvem se na mě podíval. Vyděšením jsem sebou cukla.
"Jak, jak… já to říkala nahlas?" hrklo ve mně.
"Ne, ale je Ti to vidět na Tvých očích." Při téhle větě jsem měla pocit, že mu cuká sval v pravé ruce a chce se dotknout mé. Chtěla jsem se ho zeptat na ty otázky, sám si o to řekl, ale byla jsem nervózní. Nemohla jsem. Tak jsme tam jen vedle sebe leželi, na rozpálené střeše porostlé mechem a povídali si o hloupostech. Mluvili jsme o hudbě, knížkách, básničkách. Cítila jsem se sama sebou. Nemusela jsem si hrát na nějakou tu slečinku, co jí je všechno jedno. Nemusela jsem být ta drsná holka z města. Cítila jsem, že mu mohu říct všechno, mohla jsem konečně odkrýt tu svojí Alex, tu, která je mi bližší.

Takhle jsme tam leželi a povídali si dobré dvě hodiny. Slunce nám pálilo do očí a když jsem se konečně odvážila se na něj podívat, jako na opravdovou bytost, která není jen mou myslí vymyšlená, spatřila jsem to. Natáhla jsem ruku, abych se dotkla jeho jizvy, která se mu táhla od ucha až do půli tváře. Chvílemi mi připomínala nějakého obrovského hada, který žije v afrických pralesech. Když se má ruka přiblížila na pár centimetrů k jeho chladné a bledé kůži, ucukl.
" Bože, co to je?"moje zvědavost s jeho ucuknutím zesílila. Na jeho tváři jsem viděla strach a ostych, nechtěl mi to říct. Zmateně jsem hmatala v paměti, jak mu dodat odvahu a pocit bezpečí. Vzpomněla jsem si na jednu z desítek knížek, které jsem četla. Posadila jsem se, zakoukala jsem se mu do očí a široce se usmála. Pomohlo to.
" Stalo se to tak před pěti lety tady na hradě. Byl jsem…" jeho vyprávění přerušil můj bratr, který vtrhl nahoru na věž.
" Alex, Alex, chce Tě máma. Chi,chi." Začal mi ječet bratr do ucha a utekl zpátky.
"Davide, omlouvám se, já budu muset." Sklopila jsem hlavu se strachem se na něj vůbec podívat.
" To je v pořádku, uvidíme se potom." Opět mě oslnil svým andělským úsměvem a pomohl mi vstát na nohy.

Když jsme scházeli schody z věže dolu, připadala jsem si jako princezna. David šel přede mnou jako správný gentleman. Při mé nešikovnosti jsem se divila, že za celou tu dobu co jsem s ním byla, se mi nic nestalo. Jenže jak jsem to řekla, jako bych uhodila hřebíček na hlavičku. Poslední stupínek těch dlouhých pokroucených schodů byl zlomený a mé dlouhé středověké šaty se o něj zachytily.
"ÁÁÁÁÁááá " můj křik byl slyšet po celém nádvoří. Cítila jsem vzduch proudit okolo sebe a se zavřenýma očima čekala na bolestivý pád. Nic.
"Ty jsi ale nešika." mrkl na mě s rozchechtaným úsměvem od ucha k uchu David.
"Eh, uh.. díky" poděkovala jsem a snažila se udržet v jeho náručí ještě chvíli.

"Alex, to si ze mě děláš srandu! Co si myslíš, že děláš? Pojď sem, okamžitě." Někde v dálce jsem slyšela matky křik. Stála ode mě tak dva metry, a přesto tak daleko. Já byla stále oslněna a zaražena Davidovým objetím. Z myšlenek mě vytrhl až bratr, který do mě začal píchat mečem do zad.
Máma začala něco nadávat a já se rozhlížela okolo kam zmizel David a co já vlastně dělám u stánku s brněním, když jsem před chvílí stála u věže s Davidem ?
"Alex, sakra vnímej mě!" zakřičela mi máma do ucha a zatřásla se mnou.
" Co je ?" stále duchem nepřítomna jsem vypustila pár slov z úst.
" Kdo to byl? Zakázala jsem ti mluvit s cizími lidmi. Může mi vysvětlit jakto, že se tě dotýkal? Co jsi dělala na té věži? Tak vysoko, vždyť se ti mohlo něco stát!" začala hysterčit matka.
" Dovolila si mi to! A to byl jeden kluk tady odsud."
" Nic takového jsem ti nedovolila, a přestaň odmlouvat." Přilétla mi obrovská facka.
"Ale, mami, fakt jsi to říkala, že jo tati?" obrátila jsem se s psíma očima na otce.
" Já o tom nic nevím, holčičko…" odpověděl mi otec se strachem odporovat matce.
"Vidíš, zase lžeš. To neumíš nic jiného? Taháš se tady s cizíma klukama ?"držela mě matka za zápěstí a lomcovala se mnou.
"Ale, ale…" snažila jsem se odporovat. Marně.
" Okamžitě mi dej mobil. A odteď budeš chodit pořád u mě. Když se neumíš chovat. Jak ti pak mám věřit?" Zakončila hádku matka.

Vytáhla jsem mobil a s poslední klidem v hlavě a slzou na krajíčku jí ho dala do kapsy a utekla pryč.
Za sebou jsem slyšela, jak na mě celá rodina křičí, ať se vrátím. Běžela jsem tak rychle, až jsem zakopávala o dlouhé šaty, proběhla jsem obrovskou hradní bránou a utekla do lesa.
Sedla jsem si do trávy, skrčila nohy k sobě, zabořila hlavu mezi kolena a začala plakat.
"Alex, neplač." Slyšela jsem Davidův veselý hlas a ucítila nádhernou vůni růží.
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Le fille Ash Le fille Ash | E-mail | Web | 22. května 2011 v 13:59 | Reagovat

Pět hvězdiček dávám! Moc hezky je to napsané. Neodolala jsem a musela jsem to dočíst až do konce!! Nedalo mi to :-)
Myslím, že se sem budu vracet. Musím si přečíst další díl! :-)

2 Veverka Veverka | Web | 22. května 2011 v 14:03 | Reagovat

[1]: to jsem ráda, další díl a mnoho dalších na 100% bude.:-)

3 maltesenella maltesenella | Web | 22. května 2011 v 19:46 | Reagovat

kdy bude další díl :D?

4 Veverka Veverka | Web | 22. května 2011 v 19:59 | Reagovat

[3]: Příští pondělí .:) snad ( budu to psát v letadle :) )

5 maltesenella maltesenella | Web | 22. května 2011 v 20:24 | Reagovat

[4]: tak to je supééér :-)

6 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 22. května 2011 v 22:41 | Reagovat

Taky jsem to dočetla. Má poklona!!! Přeji dobrý let a těším se na další pokračování.

7 Veverka Veverka | Web | 22. května 2011 v 22:44 | Reagovat

[6]: Děkuji. :-) Snad letadlo nespadne a třetí kapitola se dopíše.

8 Renata Renata | 25. května 2011 v 10:09 | Reagovat

Hezky napsané.

9 Princess of stupidos Princess of stupidos | Web | 15. června 2011 v 15:23 | Reagovat

Máš to nádherné, většinou, když jsou na blozích povídky, jsou bez háčků a čárek a většinou i špatné pravopisně...

10 Veverka Veverka | Web | 15. června 2011 v 15:56 | Reagovat

[8]: Díky moc. :-)

[9]: *tetelí se blahem* :-)

11 A. R. M. A. R. M. | Web | 15. února 2012 v 14:13 | Reagovat

Moc fajn blog, líbí líbí.:-)
Kdysi hodně dávno jsi mi komentovala kraťoulinkou povídku na mém blogu, kde jsi mi vytýkala používání "pak, pak", atd. Já to tam teda nějak moc nenašla, ale jo, je to moje oblíbené slovo a který autor, ať už nadaný nebo ne, by si přiznal chybu.
Dívku z hradu jsem nečetla celou, ale připadá mi, že popis její zamilovanosti tady, v prvních okamžicích působí poněkud křečovitě, až ironicky. Chtělo by to trochu zaobalit.:-)
Ale to je jen můj názor.:D
Ocením, když zase jednou něco u mě okomentuješ.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama