3. Kapitola - Pád z hradeb

30. května 2011 v 17:47 | Veverka |  Dívka z hradu
´
Kapitola třetí: Pád z hradeb

Jeho hlas mě zahřál u srdce a vůně růží probudila mé smyslové vnímání. Zhluboka jsem se nadechla, otočila na Davida a usmála se.
"Tos nemusel."zašeptala jsem a vzala si od něj růži.
"Ale musela, taková pěkná slečna - ta by neměla plakat."opáčil a přisedl si ke mně.
"Co se stalo?"pokračoval v rozhovoru.
"Pohádala jsem se rodiči, jako vždy." Odmlčela jsem se a chtěla dát najevo, že se o tom nechci dál bavit. Marně. David se začal vyptávat, v jeho hlase jsem slyšela, že mi chce pomoct. Mám tu to dovolit? Ptala jsem se sama sebe.
" Rodiče mě vůbec nechápou… před nimi se snažím být ta drsná holka, kterou nějaká kultura, knížky a vzdělání nezajímá. A před "kamarády" je to podobné. Myslím, že kdybych dala najevo to, že píšu básničky a čtu knížky, tak mě potopí."začala jsem Davidovi podrobně líčit, proč se děje to, co se děje.
" Ani se nedivím, že se na mě rodiče pořád zlobí, jasně, jsem občas někdy drzá a nesnesitelná, ale to proto, že chci, aby mě pochopili, aby si mě začali všímat a já se nemusela skrývat za tu masku. Masku, která chrání mé citlivé a slabé já."dokončila jsem větu, přitáhla kolena k tělu a zaryla pohled do země.



Chvíli se nic nedělo, všude okolo mě jsem slyšela, jak šumí stromy, zpívají ptáci, jak v dálce na hradě hraje středověká hudba a Davida, jak vedle mě dýchá. Bála jsem se na něj podívat, třeba jsem se mu zhnusila, tím jak se přetvařuji, třeba je to špatně. Zachvátila mě panika.
Když už jsem to chtěla vzdát a odejít, ucítila jsem teplo na své dlani.
" Máme to stejné. Jen já nemám žádnou masku."chytl mě za ruku a pohladil po tváři.
" Když já vážně nevím, co už s tím mám dělat, to se takhle budu muset přetvařovat celou dobu? Co když mi nakonec ta maska přiroste k obličeji a já už se jí nezbavím."poprvé jsem nahlas vyslovila své obavy.
" Alex, poslouchej mě."začal a chytl mi obličej do svých velkých, teplých dlaní." Nepřiroste, jen si jí prostě sundej, teď hned si jí sundej, vždyť se mnou to jde, tak proč ne s jinými?"
" Jenže když si jí sundám, tak nebudu oblíbená a budou se mi posmívat. S tebou to je jiné, protože tebe jsem ještě před pár hodinami neznala, tobě se mohu otevřít."začala jsem popotahovat.
" Změna je život, prostě se s tím budou muset smířit a tví rodiče tu změnu jistě přivítají."vyslovil poslední větu a přivinul si mě k sobě.

Jak jsme tak seděli v lese, pár desítek metrů od hradu, začala jsem cítit něco, co mi hřálo zevnitř tělo. Pocit štěstí.
"Právě zažívám nejhezčí okamžiky za mých sedmnáct let."se slzami v očích jsem musela tu novinku sdělit Davidovi.
"To jsem rád."zase na mě promluvil tím úžasným, uklidňujícím hlasem.
"Pojď, mám nápad."zvedl se, chytl mě za ruku a utíkal se mnou po cestě, která se klikatila lesem a nebrala konců. Připadala jsem si jako v amerických romantických filmech, vzal mě za ruku, blížil se západ slunce a já nevěděla, kam mě můj tajemný milenec vláčí.
Pěšinka se pořád zužovala a zužovala, až jsme šli jen po jehličí a kličkovali mezi stromy. Můj pohled strnul na jakési skále nahoře na kopci, která dělala kopci jakousi čepičku. "Díky Bohu, že už to dál nevede"zašeptala jsem si sama pro sebe. Chytla jsem si do rukou dlouhé šaty, sundala boty a bosými chodidly jsem pohladila chladnou skálu. David mě chytl za ruku a já se ladně vyhoupla navrchol skály.

"To je nádhera." Vykřikla jsem, nemohla jsem uvěřit svým očím. Obraz jako vystřižený z Monetova obrazu "Západ slunce", akorát bez té vody. Kdybych měla u sebe tužku a papír začnu o tom nádherném jevu básnit. Slunce zapadlo za druhým kopcem, kde krásně osvětlovalo hrad. Vodní hladina řeky, která se táhla mezi naším a hradním kopcem se třpytila jako drahokamy.
"Jelikož bydlím tady kousek, trávím na tomhle místě většinu času. Chodím sem když má být bouřka, nebo když je východ slunce, někdy jen tak, všechny krásy přírody uvidíš tady z toho kopce.
Vždy si s sebou vezmu tužku a papír a nějaký ten obrázek nakreslím."vytrhl mě z mého obdivování západu slunce.
" To je úžasné, koukej!" pobídla jsem ho a chtěla jsem si vlézt na kraj skály.
"Au…" zakřičela jsem, a má bosá noha se sklouzla po mechu, který objímal výstupky skály.
"Alex, ty malá nešiko."se škádlivými slovy mě David zachytil, vylezl si nahoru a pomohl mi tam taky.

Stála jsem na kraji skály a cítila, jak mi vítr fouká do vlasů. Od lesa k nám proudila zima a vlhko, které mi ovívaly celé tělo a způsobily, že jsem během pár vteřin měla husí kůži na rukou.
Rázem mým tělem projela vlna tepla, ale i přesto husí kůže zůstala, avšak tentokrát né ze zimy, ale díky Davidovi. Jeho dlouhé a svalnaté paže mě drželi za pas a já na svých lopatkách cítila rychlý tep jeho srdce.
"Asi bychom měli jít."koukla jsem na jeho hodinky, které ukazovaly půl 7."za chvíli začíná hlavní program."
"Pojďte má paní." Řekl David, seskočil dolu ze skály a chytl mě do náručí.

Nazula jsem si boty a oba jsme pak ruku v ruce utíkali k hradu. Vešli jsme hradní bránou a slavnost byla již v plném proudu. U bezpečnostních provazů před podiem jsem viděla naše, zamávala jim, aby ke mně nešli a aby věděli, že jsem v pořádku a zůstala stát v zadu s Davidem.
"Nudím se tu, nepůjdeme někam?" pobídla jsem Davida a mrkla na něj.
"Tak pojď, je tu ještě jedno takové pěkné místečko."s touhle odpovědí jsme se vytratili na druhou stranu hradu.

"Tady to je."ukázal na tlustý sloup u hradeb a na pěšinku, která tam vedla a končila u starých dveří. Otevřela jsem dveře, a ty pořádně zavrzaly. Ocitla jsem se za hradbami.
"Davide, jsme pryč z hradu, můžeme sem?" se strachem, že poruším zákony, jsem se ho zeptala.
"Nemusíš se bát, všichni jsou na slavnosti."opáčil David a stoupl si na první z kamenů, který koukal ze zdi.
"Polez za mnou, nic to není."pobízel mě a šplhal po kamenech, jako po horolezecké stěně.
"Jj…oo…" vykoktala jsem ze sebe, chytla si šaty do rukou a začala šplhat. Na posledním kameni, který trčel ze zdi, mi musel David pomoct.
"To je ono?" s nezájmem jsem zabručela, protože mi to tu moc hezké nepřipadalo.
"Ne, ještě ne. Musíš přeskočit tuhle díru mezi zdmi. Je to jednoduché, půjdu první."se slovy přeskočil díru mezi zdmi, která byla nejmíň 2-3 metry hluboká a podával mi ruku.

Opatrně jsem šlápla na kraj, co nejblíže a odrazila se. Najednou jsem ucítila hroznou bolest v kotníku, jak mi noha sjela po chladných kamench a okolo sebe rychlý vítr a jeho zvuk, jak prorážel moje padající tělo.
"Alex, Alex!"slyšela někde v dálce křičet Davida, když mé tělo s ohromnou ránou dopadlo na hromadu větví, které se okamžitě pode mnou začaly lámat.
Snažila jsem se zvednout, ale větev, kterou jsem měla zabodnutou v zádech mi to nedovolila, cítila jsem palčivou bolest vzadu na týlu a sáhla si tam rukou, když jsem se na ní poté koukla byla celá od krve.
Pak už jsem jen viděla, jak ke mně po cestě běží David, viděla jsem ho rozostřeně, ale i přesto jsem ho poznala.
"Vždyt ty omdlíváš."slyšela jsem útržky Davidových slov.
"Já…" chtěla jsem něco říct, ale už jsem neměla sílu.


"Slečno, vstávejte! Král a královna už přijíždějí na koni."začal se mnou cloumat neznámý muž, který měl na sobě jakési brnění a za pasem meč.


(pokračování příště)
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 katy katy | Web | 30. května 2011 v 18:49 | Reagovat

Ahoj máš moc hezký blog byla bych moc ráda ,kdyby si navštívil/a i muj děkuju ahoj :)

2 Veverka Veverka | Web | 30. května 2011 v 18:51 | Reagovat

[1]: Hm, nenavštívím. Nic si tady nečetla a jen chceš, aby ti na blog chodilo víc lidí!

3 jaja00jaja jaja00jaja | E-mail | Web | 30. května 2011 v 21:15 | Reagovat

Skvělá kapitolka :DD, už se těším na další :)

4 jaja00jaja jaja00jaja | 30. května 2011 v 21:16 | Reagovat

ale asi jsi ji zapoměla zařadit

5 Veverka Veverka | Web | 30. května 2011 v 21:20 | Reagovat

[4]: Díky, už jsem jí zařadila.

6 jaja00jaja jaja00jaja | 31. května 2011 v 15:45 | Reagovat

můžu se jen zeptat kdy bude další kapča :-D?

7 Veverka Veverka | Web | 31. května 2011 v 15:49 | Reagovat

[6]: No, ted právě ležim na pláži u moře a do středy ještě budu, tak jestli si na to někdy najdu čas... :-D

8 jaja00jaja jaja00jaja | 31. května 2011 v 16:01 | Reagovat

budu se těšit :D

9 quesa quesa | E-mail | Web | 6. června 2011 v 22:40 | Reagovat

Jéé, další kapitolka :D
Tak teď jsem ohromně napnutá, jak to bude dál :D
Moc se těším na další :D

10 Le fille Ash Le fille Ash | E-mail | Web | 14. června 2011 v 10:47 | Reagovat

Moc, moc, moc povedené! Letím na další kapitolu (když jsem tu tak dlouho nebyla), alespoň si toho přečtu víc najednou!
:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama