Poradíte, prosim ?

19. května 2011 v 16:42 | Veverka |  Vstup na vlastní nebezepčí.
Otevřete článek pouze, když mi chcete pomoct a budete chtít číst srdceryvné nářky... Nikomu to nevnucuji, proto sem dávám oddělovač a když to rozkliknete, tak nechci slyšet ( číst) , že si tu jen stěžuji - já Vás na to upozornila.
Věřím Vám všem, že mi nějak poradíte...protože na blogu.cz jsem samí hodní lidé s velkým srdcem.
Veverka


Omlouvám se, že Vás takhle otravuji. Je to poprvé a snad naposledy. Potřebuji poradit…
Doma mi to docela skřípe, jsem něco jako černá ovce rodiny… a všechna vinna za vše, se svádí na mě.

Není hodina, co bych se s někým nepohádala, nemám to tu ráda. Jsem ráda za každou vteřinu, kdy jsem mimo barák. Vstávám s tím, že se vzbudím, něco se stane a bude to svezeno na mě. Už jsem snesla, že mi máma říká něco jako, že jsem "já" vypila tohle, snědla tohle, neudělal tohle, rozbila tohle a támhleto apod., ale vrchol je:
že JÁ můžu za to, že je brácha agresivní.
JÁ můžu za to, že brácha zlobí.
JÁ můžu za to, že on je hloupý a nic mu nejde.
JÁ můžu za to, že je babička nesnesitelná
JÁ můžu za to, že má máma blbou náladu
JÁ můžu za to, že se rozbila pračka
JÁ můžu za to, že odvezli popelnice dříve než jsem to tam dala
JÁ můžu za to, že odlítlo prádlo ze šňůry…
JÁ,JÁ,JÁ,JÁ….

Čekám na den, kdy mi vyčte, že kvůli mně se země za pár milionů let srazí s nějakou kometou…
Nějak už mě přešla snaha dělat něco, protože si toho prostě nevšimne… ale toho, co neudělám, si s radostí všimne a hned se po mně sveze… Kontroluje mě jak malé děcko.
Už jsem přestala se i snažit co vysvětlit, marná snaha… cokoliv řeknu, je prý lež. Před nedávnem brácha ukradl peníze a svedlo se to na mě, takže jsem ted zlodějka.

Bratr je sprostý jak dlaždič a mlátí mě ( chodí na karate) , ale ve výsledku jsem potlučená já a udělala jsem si to já, protože on je ten hodný a rozmazlený maminky chlapeček. On, ten hodný chlapec, by přece nikdy nic takového neudělal, to já jsem si to vymyslela, protože na něj žárlím. Vidět jak se škodolibě směje, když mám průser… Kvůli němu mě chtějí vystěhovat z baráku, protože za jeho chování můžu JÁ ?!

Poradíte mi prosim ? :-/
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 bubliik bubliik | Web | 19. května 2011 v 17:06 | Reagovat

neporadím bohužel x( u mě je to celkem podobné že to všechno svádí na mě...
snad tě ty vtipy dostaly do lepší nálady x)

2 mlo-k mlo-k | Web | 19. května 2011 v 17:25 | Reagovat

No,abych pravdu řekl jsem jedináček (možná naštěstí :D),takže takové skušenosti nemám.Ale v budoucnu,chcu od něčem (asi) takovém napsat článek.Je to dost zajímavé. Držím ti palce,všechno se to v pořádku vyřeší.Však taky ten tvůj ''brácha'' na to jednou doplatí,ale zase platí pravidlo ''S poctivostí můžeš jít možná tak do **del*'' Jestli je to nesmyslný komentář tak promiň :D...mlo-k

3 Veverka Veverka | Web | 19. května 2011 v 19:45 | Reagovat

[2]: Já spíš už začínám pochybovat, jestli nejsem adoptovaná...

4 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 19. května 2011 v 22:14 | Reagovat

Veverko, já jsem to měla od 14 let šílené. Jsem opravdu adoptovaná. Naši pak adoptovali dalších 12 dětí. Postupně. Máma vyhořela a některé děti i týrala. Za spoustu věcí mohlo vždy jedno dítě, které považovala za hajzla a otloukánka. Nějakou dobu já a pak posléze jiné děti. Přežila jsem to a pak rozchodila díky dlouhodobé terapii. Rada je těžká věc. Zvlášť když ve svých letech nemůžeš odejít z domova. Kam jako Tě vyhazují? To je výhružka nebo opravdu mají kam? Piš o tom všem Založ si na to rubriku. Bude to syrové autentické. Třeba z toho jednou bude kniha. Jako já jsem napsala Cestu k mým matkám a teď se dohaduji s nakladateli, v jaké podobě to bude vydané. Jedna rada: Obklop se lidmi, kterým se můžeš svěřit. Aspoň jednomu. Vypisuj se z toho. A pokud se budeš cítit opravdu špatně a budeš to chtít líp přežít, tak najdi dobrou terapii.

5 Veverka Veverka | Web | 19. května 2011 v 22:24 | Reagovat

[4]: Vyhazují... říká, že mě pošle budto k babičce nebo do děcáku. Já ani s tátou sem to neměla lehké..., ale co mě dostává je, že mi říká že jsem stejná jako byl táta - že jsem hrozná svině. A to to jsou teprve dva roky... našla si přítele a ten mě nenávidí. (rok po smrti otce)

6 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 19. května 2011 v 22:44 | Reagovat

A jaká je babička? bylo by Ti tam líp? Promiň, že jsem takhle otevřená a drsná. Já sama jsem chtěla k babiččce utéci, ale máma by to nedopustila. Je hrozné, když rodiče si vztek za partnera vylívaj na dětech. Otčímové asi taky žádná sláva. Hledala bych fakt terapeutku. Někoho, kdo Tě provede bezpečně takovým těžkým obdobím, pokud do 18 let budeš doma. Dobrou. Ráno moudřejší večera.

7 Veverka Veverka | Web | 19. května 2011 v 22:53 | Reagovat

[6]: Ani moc ne... loni jí chtěla máma poslat do bláznice. (matka od otce a nezvládla,že se zabil)
Já na tohle mám svého nejlepšího přítele, tak trošku psycholog. Pomáhá mi. Podporuje mě a je něco jako moje druhé já.:-) . Třeba máma nevěřila, že se na tu školu dostanu a díky tomu člověku tam jsem, nevěří mi,ani že se dostanu na práva a budu právničkou, ale někdy dokonce i mámu zvládám. Někdy je dokonce i máma v pohodě, ale to je čím dál tím mín.
Možná proto jsem si vybrala jeden z nejtěžších gymplů v Praze, abych nebyla moc doma.

8 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 20. května 2011 v 18:01 | Reagovat

[7]: Tak to je super. Že díky škole nemusíš být moc doma. Já jsem v Praze ve 14 začínlaa na intru. Taky jsem odešla co nejdál, abych nebyla doma. Přesto víkendy byly peklo a poznamenaly mě. Je fjan, že máš přítele, který Tě podpoří a stojí za Tebou!!!!

9 ven ven | Web | 24. května 2011 v 21:33 | Reagovat

Moje rada zní: teď to musíš přežít, vydržet, zatnout zuby. A až to bude jen trochu možné, osamostatnit se (třeba na VŠ do jiného města). Nářky nepomůžou. Výčitky nepomůžou. Jen tohle pomůže a možná se váš vztah i změní.
Jen se snaž zachovat si duševní pohodu. Nenechat se zdeptat, mít svou hrdost (i když ji třeba nedat najevo). Jen se snaž zachovat si rozum, nezkreslený vnímání světa. Sebevědomí znamená svoboda.

10 Veverka Veverka | Web | 24. května 2011 v 22:19 | Reagovat

[9]: Já hlavně díky podpoře nejlepšáího přítele to zvládám. Díky za komentář, hodně jsem se na tím zamyslela... sebevědomí znamená vítězsví! :)

11 punerank punerank | E-mail | Web | 5. června 2011 v 1:22 | Reagovat

Napřed jsem chtěla žertovně napsat, že seš holt asi starší a tak všechno schytáš. jenže ono to je asi všechno hlubší...
Bojuj a hlavně kvůli sobě, nedokazuj nic usilovně mámě. To by byl náraz za nárazem.
Já byla zase po celý život s mámou moc málo, tak jsem ji hledala v každé paní, na které se mi něco líbilo a tu svou jsem ignorovala a hledala chyby. je fuška to v sobě spravit a koukat na všechno jinak, aspon trochu líp:)

12 kajinek2002 kajinek2002 | E-mail | Web | 31. března 2013 v 17:12 | Reagovat

nechtej bejt zly na brachu a vybiji si to na tobe byt tebou jak to zase reknou tak jim rekni:tohle mi vzdy rikas ale ja za to nemuzu!co kdyz tžo nedelam jenom ja skus si to zdycky zvazit v hlave nez mi to reknes!pak utec do pokoje jestli ma trosku rozum tak to za cas pochopi :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama