5.Kapitola - Zakázaný les

15. června 2011 v 17:19 | Veverka |  Dívka z hradu

"David?" podivil se chlapec sedící vedle mě.
"Přestaň si ze mě dělat srandu, kde to jsem? A půjčíš mi prosím mobil? Já jsem si ho nechala v tašce na hradě, dovedeš mě tam?" zeptala jsem se ho s očekáváním v očích.
"Co blázníš? Na hrad se nesmí, to nevíš?"podivil se a zvedl se k odchodu.
"Já blázním? Já se z Tebe asi za chvíli zblázním!"začala jsem na něj křičet. "vydáváš se za někoho jiného, nechceš mě dovést na hrad a nedáš mi zavolat si našim."pokračovala jsem ve svém hysterickém záchvatu.
"Achjo…mám vůbec začít něco říkat nebo si na vše odpovíš sama?" snažil se mě škádlením zklidnit.
"Hm, pokračuj." Zabručela jsem a protočila oči v sloup.

"Jmenuji se Václav, rodiče mě pojmenovali po našem minulém králi. Bydlíme kousek za hradem ve vesnici u lesa a nic jako mobil a zavolat si neznám. Musím tě zklamat, ale na hrad se dostaneš leda tak, že budeš vězeň, kuchař,
jedna ze šlechty… "začal Vašek, než náš rozhovor v dálce vyrušil hrom, který mě vyděsil.
"ÁÁááaa!" zakřičela jsem s úderem blesku, který bouchl někde v lese okolo nás. Celá roztřesená jsem se rozhlížela okolo sebe a slzy strachu se mi vehnaly do očí.
"Ty se bojíš?"zeptal se s klidným hlasem a pomohl mi na nohy.
"To nemusíš, je to jen bouřka. Stromy nad námi nás ochrání."chytl mě za ruku a začal uklidňovat.
"Stromy? Vždyť to do nich praští a začne hořet a pak spadne a pak…"než jsem dokončila větu, dal mi ruku na pusu, abych byla potichu. Pak mi došlo, že mě chtěl jen uklidnit.

Vašek seběhl kopec první, protože znal nejbezpečnější cestu blátivým lesem. Nohy se mi pletly do promáčených šatů a vodou nasáklá látka, se mi lepila na tělo. Když jsem scházela posledních pár metrů směrem dolů na cestu, moje nešikovnost se ozvala. Po blátě a jehličí mi uklouzla bosá noha a já spadla dobré dva metry z kopce dolů na cestu.
"Auu…"zakřičela jsem a držela se za bolavý kotník. Vašek nejdříve začala sbírat ze země mě a konec rozsypané korálky, které se mi zachytily o větev a roztrhly se.
"Měli bychom se jít někam schovat a já se ti tam kouknu na tu nohu, babička je bylinkářka, tak o tom něco vím. Takhle daleko nedojdeš. Třeba se ti stalo něco vážného."začal o mě mít starost.
"Kam chceš jít? Vždyť je bouřka, prší a navíc já nemám kam."sklopila jsem oči dolů, když jsem si uvědomila tu krutou pravdu, že vlastně tady neznám nikoho jiného. I když stále jsem doufala, že je to jen nějaký blbý vtípek rodičů a Davida.
"Jediná možnost je jít do zakázaného lesa, je tam starý opuštěný barák, tam bychom se mohli schovat, než přestane bouřka."říkal Vašek a podezíravě se rozhlížel okolo sebe.
"Zakázaného lesa?" podivila jsem se a už jen to slovo mi nahánělo strach a to jsem ještě nevěděla, co mě za pár chvil čeká.

Vašek mě podepřel za ramena a vykročil směrem k pěšince. Před vchodem, který byl zarostlý křovím, a na krajích byly dva malé shnilé pařezy, se začal rozhlížet okolo.
" Co je? Kam se koukáš?"znejistěla jsem.
"Pokud uvidíš, jak za námi půjdou stráže, tak se snaž utíkat." zasmál se " ehm, nebo alespoň zrychlit."dodal , chytil mě za ruku a vtáhl do lesa.
Při té bouřce, dešti a vlhkému vzduchu okolo nás, cesta do zakázaného lesa nevypadala příliš vábně. Vlekla se příkopem, křovím a všude okolo byly poházené větve. Začala jsem mít strach, ale Vašek vypadal jistě. Na chvíli jsem se zastavila, abych se porozhlídla okolo, ale jeho ruka mě stiskla pevněji a táhla za sebou.
"Nezastavuj se."zvýšil hlas a přidal do kroku. I když jeho kroky byly jisté, nemohla jsem si nevšimnout jeho podezíravého pohledu okolo cesty.
"Co se děje, já jen chtěla… koukej!"zakřičela jsem, když jsem uviděla nad námi obrovský stín, jak pročesává koruny stromů vysoko nad zemí.
"Bože…" vyhrkl ze sebe Vašek, popadl mě na záda a utíkal směrem ke staré chatrči.
"Co se děje, co je? Tak mluv se mnou!" hučela jsem mu těsně vedle ucha.

Utíkali jsme pořád tou trnitou cestou dál, až se v dálce mezi stromy objevila stará chatrč. Krčila se mezi dvěma velkými smrky. Zvenku nevypadala moc vábně. Na jejích stěnách rašil břečťan, před dveřmi a okny rostly plané růže, které sahaly až do výše oken.
"Fakt tu asi nikdo nebydlí…" pronesla jsem jen tak do vzduchu, když jsme došli k chatce.
"Jo, nebydlí."odsekl Vašek a pokoušel se otevřít dveře.
"Co jsi tak protivný?"zeptala jsem se ho a jemu se mezitím podařilo otevřít dveře.
"Musíme se dostat dovnitř, pak ti vše povím."zatáhl mě dovnitř.
"Kde se tu rozsvěcí?"zeptala jsem se jen tak do tmy, protože jsem nevěděla, kde Vašek stojí. Všude okolo nás byla jen hustá, černá tma a venku za okny byl slyšet ohromný vítr, který cloumal s okenicemi.
"Tak kde je ten vypínač, nic nevidím!"začala jsem být nervózní, protože jsem se bála nějakých malých hlodavců, kteří na mě můžou kdykoliv vyskočit.
"Vypínač?"podivil se Vašek a ze šuplíku vytáhl svíčku a zapálil ji.

Slabý plamínek svíčky osvětlil celou místnost. V zadu u stěny byla vyřezávaná skříň, naproti byla manželská postel a v rohu vedle nás stůl se dvěma židlemi. Podél stěny se táhly dřevěné schody, které už se pár let nepožívaly. Na jejich konci byly velké dveře, které byly zadělané prkny, košťaty, dřevěnými truhlami a podobnými předměty. "Asi tam něco ukrývali." pomyslela jsem si. Každý kousek nábytku byl pokryt hustou vrstvou pavučin. Šla jsem se s druhou svíčkou podívat k oknu a do velké kuchyňské skříně, moje zvídavost mi pomohla jí otevřít.
"ÁÁáá!" začala jsem ječet, když na mě ze šuplíku vyskočila myš, prudce jsem se otočila a narazila na zeď.
"Panebože, fuj, sundej to ze mě!" ošívala jsem se, když mi po ruce začali šmejdit pavoučí nožičky.
"Pššt, ticho!" odtáhl mě Vašek od zdi.
"Co se tu kruci děje? Proč je ten les zakázaný a co to nad námi letělo?"začala jsem hystericky šílet a nadávat.
"Hlavně buď ticho, nebo ho přilákáš."jeho slova mi naháněla strach.
"Koho přilákám? A co je tady tak moc zakázané? Co je tu, že se sem nesmí a hlídají to stráže?"začala jsem sama sebe ujištovat, že nejsem blázen a to co řekl, je pravda.
"Víš, žije tu jeden čaroděj a před několika lety si z výpravy s vojskem přivezl ze Skandinávie něco a ukryl to k sobě domů, sem na jeden kopec. Čaroděj, nebo tak ho alespon ostatní nazývají, bydlí za tímhle hustým lesem "začal vyprávět Vašek.
"Co je to něco?"s rozklepaným hlasem strachy jsem se chytla Vaška za ruku.
"Bylo to…" náš rozhovor přerušil obrovský řev, který vycházel někde z lesa za námi.
Vyběhla jsem ven a nebyla schopna slova. Přede mnou stálo obrovské stvoření, tak velké, že hlavu mělo někde u korun vysokých smrků. Jeho smrdutý dech jsem cítila na ty metry až ke mně. Když mávl svými obrovskými křídly, musela jsem se držet Vaška, abych nespadla.
"Vašku, Vašku!" křičela jsem a strachy se jsem se ani nemohl nadechnout. Srdce mi bušilo jako o závod.
"Je to to, co si myslím?" zakoktala jsem.
"Ano, je to drak."vydechl úžasem a chtěl přistoupit.

Pokračování příště.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Míša Míša | Web | 15. června 2011 v 17:20 | Reagovat

Proboha, to je úžasné, až budu mít čas, musím si přečíst zbytek, teď jdu ale číst jen nudnou povinnou četbu.

2 Veverka Veverka | Web | 15. června 2011 v 17:21 | Reagovat

[1]: Díky. :-)

3 Princess of stupidos Princess of stupidos | Web | 15. června 2011 v 18:01 | Reagovat

Nádhera! Moje kámoška má blog, na kterém se snaží o něco pododbného, ale musím uznat, že tohle je mnohem lepší, než když v její 2. kapitole už jde holka na rande s klukem, kterého zná jen z té 1. tady to navíc fakt prožívám! Prostě pochvala největší!!!

4 Princess of stupidos Princess of stupidos | Web | 15. června 2011 v 18:07 | Reagovat

PS: Fakt se mi takovéhle pokračovací příběhy líbí, takže to asi taky zkusím, ale bojím se, abych, třebas i nevědomky, nekopírovala :-(

5 Veverka Veverka | Web | 15. června 2011 v 18:19 | Reagovat

[3]: Já tam mám něco trošku podobného, ale není to rande, jen se chytly za ruku(možná ani to ne.:-D) Budu držet palce, určitě se ti to povede, tolhe mé není zrovna dvakrát světoborné. :-D

6 Princess of stupidos Princess of stupidos | Web | 15. června 2011 v 18:47 | Reagovat

[5]: Jenom se nedělej... To bys mohla sepsat a vydat, bude to určitě lepší, než některé "dívčí romány" :-) (ty jsou většinou na jedno brdo)

7 Veverka Veverka | Web | 15. června 2011 v 19:02 | Reagovat

[6]: Plánuji ještě tak 10 kapitol (pořád mám nápady) ale jedna kapitola je tak na 3 stránky, což je jak nic...

8 Princess of stupidos Princess of stupidos | Web | 15. června 2011 v 20:10 | Reagovat

[7]: To je fuk, každopádně ti chci říct (napsat), že máš mojí plnou podporu!

9 maltesenella maltesenella | 19. června 2011 v 19:58 | Reagovat

můžu se jen zeptat kdy bude další díl :-)?

10 Veverka Veverka | Web | 19. června 2011 v 21:37 | Reagovat

[9]: No... pokusím se zítra. Ale nic neslibuji..:-/

11 maltesenella maltesenella | 20. června 2011 v 20:25 | Reagovat

[10]: díííky :-)

12 Le fille Ash Le fille Ash | E-mail | Web | 4. července 2011 v 15:16 | Reagovat

Tak jsem se zase konečně dostala ke četní! Tleskám a hltám. A promiň, nemůžu psát dlouhý komentář... musím běžet na další díl! ;-)

13 TerryFelecia18 TerryFelecia18 | E-mail | Web | 26. července 2011 v 16:55 | Reagovat

Some time before, I did need to buy a good house for my firm but I didn't earn enough money and could not purchase anything. Thank God my mate adviced to try to get the <a href="http://bestfinance-blog.com">loans</a> at creditors. Therefore, I acted that and used to be happy with my car loan.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama