6. Kapitola - Slamník

21. června 2011 v 20:05 | Veverka |  Dívka z hradu
Mám tu pro Vás další kapitolu Dívky z hradu. Omlouvám se za zpoždění, ale tancování je tancování.

"Nikam nechoď."chytla jsem ho za ruku a chtělo ho zadržet. Ale v dešti mi jeho ruka vyklouzla, jak jsem se vší silou snažila ho udržet, aby se nedostal k drakovi blíž, a já uklouzla do bláta.
Zavřela jsem oči, protože má posedlost draky by mě donutila tam stát a koukat se celé hodiny. Celá mokrá a špinavá jsem ležela pár metrů pod drakem. Najednou drak vydal z chřtánu mohutný výkřik, který se odrážel od skal. Avšak lidem z vesnice to muselo znít jako bouřka, to jen my jsme věděli, kdo ten zvuk vydává.
Neodolala jsem své vášni a vzhlédla jsem nad sebe. S otevřenou pusou jsem sledovala to pohádkové stvoření, které se vzpouzelo dlouhým řetězům přivázaným na pravé tlapě. Ve tmě černých hustých mračen měl tmavě fialovou barvu na svém hřbetě, a blány v jeho obrovských křídlech, které dosahovaly několikametrových rozměrů, byly průhledné s nádechem modré. Ve tmě jsem toho moc neviděla, ale oči měl na sto procent tmavě smaragdové. A celé jeho nádherně vytvarované tělo bylo pokryto lesklými šupinami velkými jako dlaň.
Pořád jsem tomu nemohla uvěřit, seděla jsem jako zkoprnělá. Neschopna se hnout jsem zírala, na to nejdokonalejší stvoření na světě. Vnímala jsem každý jeho pohyb. Fascinovalo mě, jak se svými velkými ostrými zuby snaží rozkousat pevný, železný řetěz, který ho omezoval.
Svými velkými rohy na hlavě se pokoušel rozrážet větvě v korunách stromů, které mu překážely.

"Musím jít!" přerušil mě z mého obdivování Vašek. "Co na něj tak divně koukáš?" natáhl ke mně ruku, abych vstala. Nemohla jsem, byl tak dokonalý.
"Chci tu zůstat."zašeptala jsem se strachem, že ho vyruším.
"Neblázni a pojď!"zakřičel.
"Přestaň křičet, všimne si nás."uhrančivým pohledem jsem se mu koukla do jeho zelených očí.
"Myslíš si, že si náš nevšiml? Nebuď hloupá, kdyby si nás nevšiml, tak tu teď není a nesnaží se nás zabít."z jeho hlasu znělo, že je vystrašený.
"Nesnaží…" vydávala jsem ze sebe jen útržky slov, stále ochromena jeho krásou.
"Až se vymotá z řetězu, který je obmotaný okolo toho velkého smrku, tak se na nás vrhne. Dělej, vstávej, než bude pozdě."jeho slova však unášel vítr a ke mně se nedostala.
"Přestaň křičet, nevidíš, chce se odtamtud dostat. Jdu mu pomoct."se těmito slovy jsem natáhla ruku k Vaškovi, aby mě zvedl. Ten mě zřejmě neslyšel a ruku mi podal. Rozeběhla jsem se po rozbláceném lese rovnou k drakovi, ale zastavil mě mohutný řev.

"Alex! Kruci, sakra, co jsem říkal!" slyšela jsem za mnou křičet Vaška.
"Já, já.." nedořekla jsem strachy ani větu a začala rychle couvat. Mokré listy pod mými bosými chodidly způsobily můj další pád na zem. Tentokrát ale tvrdý pád.
"Au…" zařvala jsem bolestí a draka tím tam víc popudila.
"Vždyť jsi ho rozčílila."křičel za mnou Vašek a bál se přijít ke mně a odtáhnout mě.
Sklonil se čumákem těsně nade mě, jeho teplý a smrdutý dech jsem cítila ve vlasech, obličeji a všude po těle. Jeho hlava byla nejméně dvakrát větší než celé mé tělo. Žilami mi v tu chvíli proudil jen strach. Mé nohy obalila tlustá vrstva betonu a v krku mi uvízl knedlík. Nemohla jsem se hnout, byla jsem opařená strachem a zároveň úžasem. Co ted udělá? Běhalo mi hlavou.
"Vymotal se!" zakřičel Vašek těsně vedle mě, popadl mě silně za ruku a táhl mě pryč.
"On nám nechce ublížit!" křičela jsem, ale to už jsem se ocitla 10 metrů od něj, na cestě z lesa.
"Musíš běžet." Hlava a mysl byly odděleny, nohy vnímaly, že mám běžet a mysl byla pořád unesená nádherným drakem. Vnímala jsem, že běžíme jinudy, než kudy jsme sem přišli, drakův nářek byl od nás pořád dál a dál, až jsem zahlédla někde před námi křoví a dva pařezy.

"Co to bylo?" začal na mě křičet Vašek, když jsme vyběhli z lesa.
"Já nevím." Duchem nepřítomna jsem odpovídala a pouštěla bezvýznamné věty jen tak do vzduchu.
"Vezmu tě k nám domů, celá se třeseš."podíval se na mě Vašek svým známým pomocným a přátelským pohledem, podepřel mě a šli jsme klikatou cestou kamsi ven z lesa. Už si ani nepamatuji cestu, byla jsem unavená a pořád otupělá. Má logická stránka říkala, že to byl nesmysl, ale tu jsem po první příhodě tady zavrhla. Došli jsme před starou chatrč, poměrně velkou. Měla vysokou dřevěnou střechu, ze které koukali stébla slámy. Přestávalo pršet, mraky se trhaly na kousky a za kopcem se na nás vrhala tma.
"To je náš barák."ukázal Vašek na barák stojící před námi.
"Ten je…" kdybych nebyla tak unavená, možná bych dokončila větu něčím rýpavým a zasmála se.
"Ten je pěkný, takový starý." Řekla jsem a v domnění, že nic lepší ze sebe dnes již nevydám, jsem sklapla. Vašek to zřejmě pochopil a zavedl mě za barák, provedl mě pod okny, kde jsme se plížily jako malé děti a postavil mě před žebřík.
"Vylez si na slamník, za chvíli jsem u tebe."popohnal mě Vašek a dodal mi odvahu vylézt na půdu.

Vypadalo to tam přesně jako u babičky na chatě, všude samé kopky slámy, zešikmené stěny a u dveří stále vidle a hrábě. Od stropu dolů se vinuly hustě bílé pavučiny, ale pavouci nikde. Pode mnou jsem slyšela hlasy, jeden byl určitě Vaškův a ten druhý, ženský jsem nepoznala.
"Díky Bohu." zašeptala jsem si pro sebe, když mi došlo, že už přestalo pršet a nejsou tu žádní pavouci.
"Jsem tady."uslyšela jsem Vaškův hlas od vlezu na půdu. " Nesu ti něco k jídlu." Dodal a podal mi kousek chleba.
"Díky moc." Usmála jsem se na něj a zalehla do slamníku.
"Co to tam bylo? Chci tam jít znovu?"nevydržela jsem chvíli v klidu a musela se ho zeptat.
"Nenecháme to na ráno?" koukl se na mě a já v měsíčním světle, který jediný dodával světlo do naší "ložnice" viděla, jak vřele se na mě usmívá.
"Ale tak jo." Schoulila jsem se do slamníku, ale nepřestala mi být zima. Začala jsem si mnout ruce a nohy o sebe, nepomohlo to a jen mi víc naskočila husí kůže. Od pusy s každým výdechem mi začala jít teplá pára od pusy.
"Zahřeju tě."přisunul se ke mně, sundal si svou plátěnou košili a přehodil jí přese mne.
"Ale vždyt ti bude zima." Namítala jsem.
"To je jedno, hlavě že bude teplo tobě." Usmál se.

"Víš, já si myslím, že ta má taška je stále na hradě. Není nějaká jiná možnost jak se dostat na hrad?" přerušila jsem tu romantickou chvíli, jako vystřiženou z Máchových básní.
"Ale jo, je tu jedno místo, jako malý jsem tam chodil. Podzemní chodbou z jednoho z lesů se dostaneš na náměstí." Unaveným hlasem povídal Vašek. "Ale museli bychom tam jít za tmy, aby má rodina nepoznala, že jsem pryč a stráže měli menší šanci nás vidět."dodal a s těžkým oddychnutím se ke mně přisunul.
"Zajdeme tam zítra?" s nadšením jsem na něj koukla a nevěřila svým očím. Jeho dokonale vypracované tělo se lesklo v měsíčním svitu, který svítil střešním oknem do místnosti.
"Slibuji, že tě tam vezmu." Vydrkotal mezi zuby. Nemohla jsem odolat a dotkla se jeho chladného ramene, naskočila mu husí kůže a s tázavým pohledem se na mě podíval. Chytl jsem ho za paži a otočila se na bok. Zavrtala jsem se do slámy, přehodila si jeho paži přes tělo a on pochopil.
Přijal mou výzvu a svým chladným tělem se dotkl mého teplého těla. Bylo to jako dotek ohně a vody.
Myslím si, že malé myšky museli slyšet malé zasyčení, jak se chlad dotkl tepla.


/pokračování přístě/
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 maltesenella maltesenella | 21. června 2011 v 21:00 | Reagovat

Vždycky to skončí napínavě :-), moc hezká kapitola.

2 Veverka Veverka | E-mail | Web | 21. června 2011 v 21:07 | Reagovat

[1]: Tak jsem to stihla, myslela jsem na Tebe a psala jsem jako divá. :-)

3 utrzky-zivota utrzky-zivota | Web | 21. června 2011 v 21:48 | Reagovat

I've got LOL for all dragons :-D
Especialy for dragons and love in the rein.
Čili: Zbožňuju všechny draky, obzvláště draky a lásku v dešti.
Psát ohraně LOL.. pokrčí rameny

4 Veverka Veverka | E-mail | Web | 21. června 2011 v 21:51 | Reagovat

[3]: Poslední věta ? , asi je na mě moc pozdě, ale nepobrala jse to. .:-D

5 Nesmyslně Nesmyslná Nesmyslně Nesmyslná | Web | 22. června 2011 v 14:34 | Reagovat

Četla jsem zatím jen jednu kapitolu a to tuhle, takže ještě moc nevím "vo co go", ale vypadá to moc zajímavě. Máš hezký styl psaní, až najdu chvilku času, přečtu si i předchozí díly.

6 Veverka Veverka | E-mail | Web | 22. června 2011 v 14:46 | Reagovat

[5]: Díky. :-) Potěší.

7 Veverka Veverka | E-mail | Web | 22. června 2011 v 14:46 | Reagovat

[5]: Pak se ozvi jak se Ti líbily.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama