7. Kapitola - Jezero

26. června 2011 v 17:29 | Veverka |  Dívka z hradu
O tom tetování na konci příběhu: Jak jsem se dočetla, tak tetování se tomu ve Středověku neříkalo, takže bych si neměla vymýšlet, že ho neznali.

"Já…"otočila jsme se a snažila jsem se něco vykoktat, ale v jeho náručí jsem byla bezbranná a nervózní.
"Nic neříkej." Usmál se a přiložil prst k mým rtům.
" Víš.." pokračovala jsem ve větě, kterou jsem tak toužila říct.
"Necháme to na ráno, souhlasíš?" klidným hlasem mě konejšil.
Ani si nepamatuji, v kolik jsem usla. Všude okolo šustily stromy a myši si povídaly. Já vnímala Vaškovo teplé tělo, které se třelo o má poškrábaná záda, a pomalu se uložila ke spánku. Když mě Vašek probudil, byla ještě tma, ale až na slamník bylo slyšet, jak cvrčkové zpívají své písničky. Sladkými slovy mě probudil a přinesl mi čerstvé mléko v dřevěném hrnku.
"Ohřál bych ti ho, ale nechci vzbudit rodinu." S těmito slovy mi podal mléko a sundal ze mě jeho košili.
"Napij se, je čerstvé. Nechceš si něco k jídlu?" pobízel mě, ale já myslela jen na tu tašku, díky které tohle všechno možná skončí.
"Ne, díky nechci. Jsi moc hodný."usmála jsem se na něj a koukla na své hrozně špinavé tělo. Ruce jsem měla odřené, kotník nateklý a chodidla celá od krve. Ve vlasech jsem měla kousky větví a lístků a o těch špinavých, potrhaných šatech ani nemluvím.
"Takhle nemůžu jít na hrad!"řekla jsem, když se Vašek vrátil s tím, že jeho rodina odjíždí na trhy do sousedního království a vrátí se za několik dní.
"Oni tam chtějí a já tu musím zůstat, postarat se o dobytek. Víš co, svlékni si šaty, vypij mléko a já jen, co jim pomůžu naložit vše na koně, tak se sem k tobě vrátím a zavedu tě tam, kde se můžeš umýt." Nabídl mi Vašek a sešel dolů.

Zvědavost mi nedala a já se musela vyklonit z vrchního okna, ke kterému jsem dala žebřík, abych vůbec k němu vylezla. Když jsem se koukla ven, už bylo světlo, slunce ozařovalo dva nádherné koně, kteří byli zaháknuti za jakýsi velký dřevěný povoz. Na povozu byly staré, popraskané dřevěné truhly a zemědělské nářadí, byly tam také králíci a slepice v klecích a až ke mně nahoru voněly koláče, co vezli s sebou. Na kozelci seděl urostlý starý pán, který měl vousy až po krk a držel v ruce bič, vedle něj seděly dvě malé holčičky v ušmudlaných šatech a zpívaly si nějakou písničku. Na voze seděla mladá žena, která držela v rukou nemluvně a vedle ní asi její manžel, který ještě dotahoval provazy, aby jim nic cestou nevypadlo.
Vedle tohoto zmatku poskakoval Vašek a dával poslední věci na vůz, dával koním nějakou tu slámu a rozloučil se s rodinou. Nebylo jim rozumět, ale té mladé ženě, která byla zřejmě Vaškovou matkou, tekly slzy po tvářích a dvě malé holčičky se tiskly Vaškovi okolo krku.
"Hijé!" zakřičel starší muž vepředu a práskl bičem. Koně se jako tryskem rozjeli a zanedlouho zmizeli za stromy. Když jsem se koukla do dálky, většina rodin také odjížděla. To bude asi něco významného, pro jejich obchody, pomyslela jsem si a koukla se na celou jejich malebnou vesnici. Domečky vypadaly jako z učebnice dějepisu o středověku, u řeky, která se táhla na okraji vesnice a končila průzračným jezírkem, se točilo mlýnské kolo a z hradu bylo slyšet, jak stráže troubí na trubky.

"Baf!" vyrušil mě z mého obdivování a já spadla dolu ze žebříku rovnou do seníku. Se smíchem jsem skočila Vaškovi okol krku a začala do něj bušit pěstmi, kvůli tomu jak jsem se lekla. Chytl mě do náručí a zatočil se mnou tak, že jsem spadla znovu do slámy.
"Hej." Zasmála jsem se a strčila do něj, aby taky spadl do slámy a utekla jsem k žebříku, abych slezla dolů. Než jsem však stačila doběhnout, ucítila jsem něčí ruce, jak mě chytly za pas a vzaly do náručí. Točili jsme se jak malé děti dokola a na mou šíji svítilo slunce, které se odráželo, a mé nazrzlé vlasy osvěcovaly celou místnost.
"Musím se jít umýt." Ukončila jsem naše blbnutí a sešla dolů po žebříku.
"Tak pojď, vezmu tě do jednoho jezera."
"Jezera? Teď za světla?" podivila jsem se a zasmála při představě, že uvidí mé tetování nad zadkem.
"Jezero je z části v lese, nikdo tě neuvidí." Uklidňoval mě a skočil do světnice pro nějakou lahvičku a nějakou jeho košili.

"Co je to za lahvičku?" pokračovala jsem v rozhovoru, když jsme byly v půlce cesty a já přestala obdivovat venkovský život a nádherně zdobenou cestu barevnými kytičkami a vzrostlými stromy.
"Je to směs bylinek a všeho ostatního, používáme to na mytí." Začal mi vysvětlovat, jako kdybych nevěděla, co to vlastně mýdlo a mytí je.
"Jo ty myslíš mýdlo."uculila jsem, když jsem viděla, co v té průhledné lahvičce všechno plave.
Vypadal dost vyděšeně, když viděl můj ustrašený výraz na lahvičku s mýdlem, tak mi začal odříkavat, co vše se do ní dává, jak se vyrábí a podobně.
Nechtěla jsem mu říct, že mě to nezajímá, i když to bylo celkem evidentní, radši jsem se koukala na přírodu okolo sebe. Byla tak čistá a neposkvrněná, v lese bylo jen pár posekaných stromů a dokonce se zvířata ani nebály přijít několik desítek metrů od nás. Louka v dálce hýřila všemi možnými barvami. Modrou, žlutou, červenou, zelenou. Nemohla jsem se vynadívat na tu krásu přírody. Když jsem zavřela oči a zaposlouchala se, uslyšela jsem rybku, jak v právě poskočila v jezírku, které bylo schované v lese. Hned vedle ucha jsem slyšela zpívat ptáčky, a když jsem nasála vůni, ucítila jsem vlhko a teplo.

"Jsme tady."řekl Vašek ale mé myšlenky byly někde jinde. " Alex, Alex, Alex!" ještě několikrát zakřičel a zatřásl se mnou, aby mě vytrhl z přemýšlení. Strnula jsem, přede mnou se rozpínalo velké, průzračné jezero. Okolo byly desítky vysokých stromů různého druhu a ve vodě se míhaly ryby. Od malých lesklých, až po velké tmavé. Musela jsem se uchychtnout, když jsem viděla, jak šikovně ty stromy vyrostly. Nikdo neměl šanci sem na nás vidět.
"Rozvážeš mi ty šňůrky, prosím?" požádala jsem ho, otočila se k němu zády a hodila vlasy na stranu.
Přetáhla jsem si rukávy přes zápěstí a vrchní půlka šatů mi spadla do pasu. Než jsem stačila cokoliv udělat, ucítila jsem Vaškovi teplé ruce na zádech přesně tam, kde mám tetování. Naskočila mi husí kůže a já se ucukla.
"To lechtá."zasmála jsem se. Když jsem se podívala na jeho užaslý výraz, pochopila jsem, že to nezná.
"To je kérka, mám jí tak půl roku." Chlubila jsem se.
"K..éé..co?" vykoktal se sebe.
"Tetování."zaškádlila jsem ho, protože to nezná.
"Je úžasné, ale nikomu to neukazuj. Budou si myslet, že je to znak ďábla, čarodějnic."řekl s trošku vážnějším hlasem, ale já to ignorovala. Myslela jsem si, že je to jen sranda. Zasmála jsem se a s rukou přes prsa, jsem druhou volnou rukou otočila Vaška, aby se nekoukal.
"Né, že se budeš koukat." Se slovy jsem stáhla zbytek šatů z těla a vzala si trošku mýdlové vody do dlaně. Voda krásně studila a chlad obepínal mé tělo, sluníčko mi svítilo na záda a já cítila na sobě Vaškův pohled. Mydlinky mi čistily kůži od nečistot a ryby okolo mě ocucávaly má lýtka. Zašla jsem víc do hloubky a ponořila se, jak jsem svým tělem prorazila vodu, vyplašilo to nějaké ryby, ale za chvíli se zase vrátily zpátky a znovu mi ožužlávaly nohy.
Ale nějak moc mi to nevadilo, vyšla jsem jen v kalhotkách ven z vody, a pocákala Vaška mokrými vlasy. Vůbec mi nepřišlo, že tu mám vlastně celou dobu odhalená prsa, prostě jsem ho chytla za ruku a táhla směrem k vodě, on mě vzal do náruče a hodil mě do vody. Sundal si košili a kalhoty a skočil za mnou, lezla jsem mu na záda a skákala do vody, cákala mu vodu do obličeje a oba jsme se hlasitě smály, takhle jsme tam blbi dobré dvě hodiny a pak vylezly ven.

Na břehu bylo položené jakési prostěradlo a my si na něj šli lehnout, ležela jsem na zádech a Vašek nemohl odtrhnout oči od mého tetování, obkresloval mé kytičky se stonky ležatě nakreslené ve spodní části zad studenými prsty a mě znovu a znovu naskakovala husí kůže.
"Počkej chvíli, něco mě napadlo."se šibalským pohledem utekl na louku. Přišel s plnou hrstí kytiček a začal jimi obkládat mé tetování, až to vypadalo, že tam doopravdy patří.

Pokračování příště. :-)
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 pavel pavel | Web | 27. června 2011 v 13:11 | Reagovat

Proti tetování nic nemám a líbí se mi i na druhých, ale svoji vlastní kůži si nechávám jak je. :D
Tak co, sejdeme se dnes? :D

2 Veverka Veverka | E-mail | Web | 27. června 2011 v 13:21 | Reagovat

[1]: Pokud máš něco proti teplotě, rýmě a kašli... tak prosim. :-/

3 pavel pavel | Web | 27. června 2011 v 13:28 | Reagovat

[2]: Rýmu a kašel v létě? Kdy a kde navrhuješ?

4 pavel pavel | Web | 27. června 2011 v 13:28 | Reagovat

máš icq?

5 Veverka Veverka | E-mail | Web | 27. června 2011 v 13:30 | Reagovat

[4]: 427 802 489

6 Le fille Ash Le fille Ash | E-mail | Web | 4. července 2011 v 15:41 | Reagovat

Ty si tedy užívali! Už se nemohu dočkat na další kapitolu! Co se asi stane dál? :)

7 Eliska Eliska | 12. července 2011 v 10:17 | Reagovat

Chtělo byto hodne sexu Aaaaach!!Doufam ze tam nekde bude!!

8 maltesenella maltesenella | 13. července 2011 v 18:17 | Reagovat

tak už jsem zpět :)
moc zajímavá kapitola, těším se na další =)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama