Nepochopená.

27. června 2011 v 20:02 | Veverka |  Názory

Taky si někdy připadáte - nepochopeni? Nebo jsem tu jediná, která má pocit, že i když někomu křičí do ucha, tak jí neslyší? Sedím za mikrofonem v celosvětovém rádiu a říká své problémy a pocity, ale nikdo mě neslyší! Nikoho to nezajímá! Cítím se jako Pandořina skříňka, ve které se hromadí problémy na jednu hromádku a jednou, až se otevře, nastane peklo a hrůza.

Neštastnou láskou mám pohlcenou duši a nepochopení zamořeno celé tělo a mozek, kdokoliv by přišel s provázky, tak mě může ovládat jako prostou a jednoduchou, dřevěnou loutku...

Copak si můžu takhle mladá připadat tak sama? Zahnaná do kouta, kde se na mojí duši práší, připoutaná k trubkám od topení a přes pusu pásku, abych nesměla mluvit... Každý den se koukám do zrcadla a co vidím? Nic. Tělo bez duše a duše bez těla. Jak se tam může něco odrazit, když ve mně není nic, jen prázdno?

Hlavou mi zní, že už to takhle dál nejde, prásknu pěstí do zrcadla, se kterým to ani nehne a navzdory matičiným kecům, bratrovým nadávák a otčímových posměšků zavírám dveře od pokoje. Zvedám se z prachu a zatracení a pouštím hudbu. Netrvá dlouho a rytmus té dokonalé harmonie a souhry tonu mě vtrhne do tance, napínám špičku a zvedám unavené tělo do vzduchu, hudba přehlušuje tlučení na dveře a ve víru tance usedám ke stolu.
Beru do ruky velkou čtvrtku, překládám na půlku a beru do ruky tužku. Hudba vede mou ruku po papíře a já dokresluji poslední pírka na velikých křídlech. Bez přemýšlení beru papírová křídla do ruky a vydávám se navzdory rodině na kopec, stojím na kraji chladné skály a připínám si křídla na záda.

Při rozhlédnutí vidím desítky lidí s papírovými křídly na zádech stojící na kraji skály, přijde ke mně chlapec, chytne mě za ruku a pošeptá: " Nikdy nejsi sama." a všichni hromadně vzlétáme vzhůru do oblak.

Asi to nedává smysl, ale hlavou mi létá tolik myšlenek a tohle to nejlépe vystihuje.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hannah Hannah | Web | 27. června 2011 v 22:52 | Reagovat

Taky si tak připadám...

2 Giornale Giornale | 28. června 2011 v 15:31 | Reagovat

Každý si někdy většinou připadá sám a nepochopený. Nejhorší je, když jsi ve společnosti skvělých lidí, ale přesto si připadáš osamělá...

3 Geheimnis Geheimnis | E-mail | Web | 29. června 2011 v 11:53 | Reagovat

Máme podobné pocity... :) Taky si někdy připadám sama. Nejhorší pocit, který mě ale občas ovládá, je ten, že je všechno zbytečné, že život je marný, že stejně všichni jednou umřeme, tak proč se cítit šťastný.. Je to tak hnusný pocit, že je mi z toho zle.. Naštěstí mě přepadá jen málokdy, párkrát do roka.. :)

4 S.aba S.aba | Web | 1. července 2011 v 6:44 | Reagovat

to mají všichni- až najdeš někoho, komu to říct, trápení bude půl. tak se z toho vypiš. v mých sešitech deníčkových od 14-18  by se takových pocitů našlo :-)

5 MyLS MyLS | 6. července 2011 v 0:21 | Reagovat

myslím, že jsem právě našla spřízněnou duši, kter se cítí sstejně jako já ajaako jediná mě dokáze pochopit...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama