Srpen 2011

Klára

19. srpna 2011 v 13:00 | Veverka


Tak jsem dostala zpátky foták z opravny a první co, tak jsem šla fotit kamarádku. Zezačátku se jí to moc nelíbilo, ale když jsem jí přesvědčila, že je fotogenická a že jí to na fotkách sluší, tak dokonce i pozovala. Usmívající se


4.tisíce

19. srpna 2011 v 7:41 | Veverka |  Ze života veverky
Zdá se to jako včera, co jsem podruhé zmáčkla tlačítko : Založit blog, ale už je to přes čtvrt roku a já s mým blogem zažívám spoustu radostí. Díky znovunavrácení do blogového světa jsem zjistila, jak úžasné to tady je a že tu nikdy nejsem sama.
Každý článek na blogu má svého ducha a píšu ho s nějvětší pilností, aby se Vám líbil.
Kreslím do detailů, abych Vás nadchla, ale to nejdůležitější? Srdce blogu, ale to nikde není napsané. Hnízdí někde hluboko blogu a tak divoce tluče a tluče díky Vám! Usmívající se
Chci Vám všem moc poděkovat, že chodíte na můj blog, tím mi dáváte najevo, že nemám přestávat a ke komentářům? No, nejradši bych slýchala něco jiného než "pěkné","hezké"... vždycky tam je nějaká chybka a já se kritiky nebojím, tak klidně do mě, když se Vám tam něco nebude zdát.
4 tisíce návštěv, zezačátku se i 100 lidí zdál jako nedosažitelný cíl a teď už tu vyskakuje rovnou číslo 4000. Mrkající
A tolik úspěchů : Vzali mě do klubu snílků, psala jsem pohádky pro Kulíšky a doufám, že až přijedu z prázdnin tak stále budu.

PS: Už aby skončili prázdniny a já na blog měla čas, ne jen napsat nějaký článek, když přijedu vybalim, zabalim, vyspim a jedu. Smějící se

Tajemná chatrč.

18. srpna 2011 v 18:55 | Veverka

Čtrnáct dní na chatě, mimo civilizaci. Samozřejmě, že mi to začalo za chvíli lézt krkem, tak jsem se rozhodla sednout na kolo a vydat se hledat něco "tajemného", něco, co by mi nedalo spát a já to musela řešit a nějak se zabavila.
Netrvalo dlouho a asi 2km za pusto prázdnou vesnicí jsem našla starou rozpadlou boudu. Zvědavost ve mně hlodala, tak jsem se rozhlédla podezíravě okolo a začala si větví prosekávat cestu dovnitř.
Když jsem stála pod širým nebem, chvílemi to vypadalo, že se na mě zlobí, protože v dálce začalo hřmít a během pár desítek minut se nebe zatáhlo do nenávistné černé barvy.
Srdce mi začalo bušit o něco víc, když jsem se podívala dovnitř a levá polovina podlahy byla roztřískaná nějakým stromem. Ztrouchnivělé ochozy se táhly po celém obvodu dřevěného slamníku a mně táhla dovnitř zvědavost.
Přes strom jsem vylezla na ochoz, který byl ve výšce asi 2 metry nad zemí a opatrně jsem našlapovala dál, až k velkým prolomenými dveřím na druhém konci slamníku.
S každým dalším krokem jsem byla blíž tajemství, které se skrývá uvnitř za rozbitými okny. Každý další krok pro mě mohl být osudový, zhnilá prkna se prohýbala, prskala a divně vrzala. K prkům se přidal celý slamník, když se ve větru začal houpat ze strany na stranu.
Přiznám se, byla jsem vystrašená, došla jsem ke dveřím opatrně je vší(nemyslím s pomocí těch malých breberek) silou jsem je nadzvedla a chtěla vlézt dovnitř. Ještě než jsem to stačila udělat, zafoukal vítr a dveře mi práskly do nohy.
"Se staženým ocasem" jsem se odkulhala zpátky ke kolu, protože na nebi začal souboj Odina s Thorem.

Když jsem se druhý den po bouřce a stromlámoucím větru vrátila ke slamníku, nebyl tam. Teda byl, ale jen to, co z něj zbylo. Zepředu vypadal dobře, protože bouřku přežila jen čelní stěna s oknem a za ní? To si dokážete představit, hromada dřeva a občas cihla.

Takže tajemství dřevěné boudy si odnesla bouřka s větrem.

Naštěstí vše odnesla jen má sešitá noha, taky jsem mohla dopadnout jako ten slamník. :D

Jedna taneční.

1. srpna 2011 v 21:33 | Veverka

Tak si říkám, že Vás zase o něco málo obohatím, když mám chvíli času. :-)
Jak jistě víte, tak "závodně" tančím irské tance, ale tohle nebude irský tanec. Trenérka se mnou chce experimentovat, takže budu tancovat výrazový tanec na písničku Mad about You od Hooverphonis.
Choreografie je plná sexu, erotiky apod., když ona sama písnička si o ní říká! :-P Budou tam asi dva kluci a já je budu svým tělem dráždit a lákat a když ke mně budou chtít přijít, tak odjedu.

Jediné s čím mám trochu problém je jeden krok a ten je asi takhle : já se zakláním dozadu jakoby na most a zastavím se o partnerovo lýtko ( on je zády a má pokrčenou nohu) a on jakoby propne nohu zpátky a já vyletím nahoru.
Zní to šíleně složitě, ale vypadá to pěkně! :-)

K fotce: No a jedna taneční nazávěr z tréninku téhle chorošky. :-)