Les a já.

20. září 2011 v 19:56 | Veverka |  Ze života veverky

Procházím se studeným a chladným lesem a jediné, co mě obklopuje je ticho, melodie v hlavě a duch nastávajícího podzimu.
Opatrně našlapuji na mokré spadané slzy stromů a zvedám hlavu k zamračenému nebi, kapky deště mi dopadají na prochladné tělo... Promáčená dojdu na kraj skály a opřu se o strom, abych viděla krajinu zahalenou do kapek deště a osvícených pár stromů od slunka snažícího se prodrat skrz hustá, černá mračna. Opatrně našlápnu před strom, a zakloním se. Na kůži cítím každý výběžek a hrbolek kůry velkého stromu.
Dlouhá větev mě škrábe o rameno a vítr si pohrává s kudrlinkami na koncích mých vlasů, které obepínají mé tělo. Zavírám oči, stoupnu na špičky unavených nohou a sním : Že stojí za mým prochladlým tělem, sundá si bundu, překryje mi s nimi ramena, ruce mi položí na boky a jeho horký dech mi hladí ucho. Přitiskne si mě ke svému tělu a políbí na zmrzlé konečky prstů...



K fotce: To si takhle kráčím lesem za Prahou a u prvního rozpadlého baráku najdu petrolejku. :-)

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Le fille Ash Le fille Ash | E-mail | Web | 23. září 2011 v 21:45 | Reagovat

Krásně jsi to napsala! A já mohu jen souhlasit... takový pocit mám při procházení po lese také. Les je naprosto dokonalý!

2 Delia Delia | E-mail | Web | 28. prosince 2011 v 16:34 | Reagovat

Miluji les, je to kouzelné místo, které je nabité energiemi.

Delia

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama