Nechci žít v pohádce

18. ledna 2012 v 19:03 | Veverka |  Ze života veverky
Pobíhající malý mužíčci s červenou čepičkou, krumpáčem přes rameno, jdou dobrovolně pracovat.
Princezny ve vyšívaných šatech s dlouhými kudrnatými vlasy a stříbrnou korunou, za kterou nezaplatily ani korunu.
Chrabří princové s plnými kadeřemi, které si ráno nandají a večer sundají, bohatí, krásní a překypují uměleckým talentem.
Velké bájné bytosti v podobně draka, který šlehá oheň, ale když si ho vycvičíte, tak na něm můžete obdivovat mírem překypovanou zemi, bez žádný ekologických katastrof.
Zlá ježibaba je ve skutečnosti hrozně hodná dáma, jen musíte vědět, jak jí sdělit kompliment a tím jí potěšit její ego.
Loupežník, který přepadá lidi v lese, veskutečnosti sedí doma za počítačem a nabourává se lidem do bankovních kont.

Ale já nechci tuhle pohádku...Já chci tuhle. Tu, že nemusím mít před velkým hradem stráže, stačí mi Tvá náruč, ve které se budu cítit bezpečně. Nepotřebuji zlaté šaty vyšívané hedvábím, místo nich by mi stačilo pár něžných polibků. Nechci draka na kterém obletím zemi, chci Tvou ruku, která mě povede za ruku, až půjdeme do nového života. Nemám nutkání slyšet veršovanou báseň, stačí mi upřímná slova.
Nechci přislíbit jmění a spousty pozemků, chci slíbit, že mě nikdy neopustíš. Že spolu budeme v nemoci i ve zdraví, v dobrém i ve zlém - dokud nás smrt nerozdělí.

A já mám tuhle pohádku. Díky mému příteli. Je mi vším, kdybychom mohla, tak za něj budu i dýchat. :-) A vím, že on by pro mě udělal to samé. :-)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama