Nejen déšť.

10. ledna 2012 v 18:33 | Veverka |  Ze života veverky

Myslela jsem si, že prší... ale já plakala. Mlčky s melodickou hudbou v hlavě si sedám do zadýchané tramvaje, lidi okolo mne štěbetají, dotknu se studenými prsty omlženého skla, abych viděla ven na přírodu. Dotknu se lehce skla a skoro slyším, jak to zasyčí. Jsem unavena, jediná schopnost přemýšlet mi zůstala .Svaly mi vypověděly službu, ale moje smysly o to více pracují, cítím pronikavý parfém dámy sedící opodál.
Skrz rozmazané oči vidím jak kapičky vody tančí mezi uspěchanými lidmi. Ti si jich ani nevšimnou a dál mají ruce přilepené k moderní elektronice.
Přemýšlím nad věcmi, jako jsou zázraky, avšak mé myšlenky nikdy nespatří světlo světa. Jsem příliš unavena na to, abych opravdu veřila, že se stane zázrak.
Jako bych čekala, že se rozjetá tramvaj zastaví, kapičky deště nedopadnou na zem a uspěchaní lidé zamrznou Sestoupí postava, kterou bude obklopovat bílá zář, její našedivělá a pomačkaná křídla od té tíhy, co na nich nosí, vanou ve větru a ona by se mi koukla svými smaragdově zelenými oči do mých. Dotkla se mě svou hebkou rukou a hlasem, co zní jako jarní vánek řekla, že zázraky existují...
Avšak známý hlas oznamující konečnou zastávku mě probere z mého přemýšlení. Zvednu své bezvládné tělo z vyhřáté sedačky a vstoupím do reálného světa.
Cestou domů se mé slzy skloubí s kapkami deště. S myšlenkou že opravdu zázrak nepřijde vložím kovový klíč do dírky, je fascinující, jak přesně padne. "Kéž by to byly dveře do nového světa..." zamyslím se a vstoupím.





 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama